Srpen 2013

V zajatí 6. kapitola

31. srpna 2013 v 21:11 | Šmolko |  V zajatí
Tak toto je posledná prázdninová časť. Myslela som si, že na ňu vôbec nebudem mať čas, ale podarilo.

Tracy sa prekvapene pozerala na zakrvavené dievča ležiace na škripci. Nikdy nepochopila Jackov záujem o ten prístroj. Až doteraz.
"Toto si nemala vidieť, Tracy," zašepkal Kilmer ovinul si ruky okolo jej pása. Trhla sa. "Čo to má znamenať?!" cúvla od neho. V očiach mala strach. Možno kvôli zisteniu, že jej bývalý manžel väzní mladé dievča a možno preto, že na ňu Jack mieril zbraňou. To sa nikdy nedozvedel. S krátkym pokrútením hlavou stlačil spúšť. Trasyno telo spadlo na zem. Ešte chvíľku sa snažila lapiť dych. Jack si k nej kľukol. "Je mi to ľúto, láska," nevšímajúc si šokovanú Lucy zabalil Tracy do igelitu, vzal ju na ruky a odišiel.

"Nie, nie, nie," šepkala Lucy zdesene a márne sa snažila postaviť. Bola príliš slabá. "No, poď kráska," uškrnul sa Pán Tajomný, ktorý vošiel do knižnice a prehodil si ju na plece. Celú cestu do pivnice si radostne popiskoval. Zhodil Lucy na zem a znova ju priviazal. Kat s Marilyn, tak sa volala druhá otrokyňa, ich mlčky sledovali a snažili sa do seba natlačiť čo najviac jedla, ktoré im Pán Tajomný doniesol. "Smola, že si premeškala obed," uškrnul sa a vyšiel hore. Kým ich zamkol venoval jej ešte jeden pohľad.

Jack hodil telo svojej lásky do kufra a utrel si ruky o jej tričko. Pohľadom sledoval Emmu hrajúcu sa na sedadle spolujazdca. S hlasným buchnutím zatvoril kufor, zamkol ho a sadol si k nej. "Si pripútaná princezná?"
"Mamička s nami nepôjde?"
"Nie, našli si s ujom Stevenom dobru tému na rozhovor tak ostane s ním." Načiahol sa po jej páse a zapol ho. "Čo by si povedala na prázdniny u starkých?"
"Áno, ocko! Poďme tam!" zatlieskala malými rúčkami a zvonivo sa rozosmiala.
***
Jack si odhrnul pot s čela a oprel sa o lopatu. Diera, ktorú vykopal bola dostatočne veľká pre jednu osobu. Vykopal ju rýchlo. Mal v tom už prax. Pozrel sa na Trasyno telo, ktoré stále ležalo v kufri a vzdychol si. "Ach, prečo si ma nepočúvala?" pobozkal ju na čelo a usmial sa. "Mohli sme byť šťastní. Tak ako sme boli doteraz. Ale ty nie. Musela si tam ísť. Prečo si to urobila? Láska, prečo?!" Sklamane pokrútil hlavou a položil ju do jamy. Ruky jej zložil za brucho a do hustých vlasov zastokol malý kvietok. Sadol si ku provizórnemu hrobu. "Nikto ťa tu nenájde. Neboj sa, nebudú ťa pitvať." Zarazil sa a pozrel sa jej na brucho. "Aj keď ja by som rád videl, ako vyzeráš zvnútra. Aké čisté je tvoje srdiečko a aká krv ti preteká žilami. Ale neboj sa. Na tebe to neurobím. A vieš prečo? Lebo ťa milujem.Bolo nám spolu tak dobre. A ty si to musela pokaziť." Smutne sa usmial a postavil sa. Kým ju zahrabal venoval jej ešte jeden dlhý pohľad.
***

"Nebojte sa, pán Darley. Lucy Blakeová je pripravená poskytnúť vám všetko, čo budete po nej žiadať. Nie, nevadia jej žiadne vaše pomôcky. Plne s nimi súhlasí. Áno, hneď zajtra vám ju dovezie. Tešilo ma, pán Darley." Jack otrávene hodil mobil na gauč a stratil sa za dverami spálne.

V zajatí 5. kapitola +smutný oznam

30. srpna 2013 v 17:38 | Šmolko |  V zajatí

Takže najskôr ten zoznam. V nedeľu odchádzam na internát a neviem ako to tam bude fungovať s internetom. Písať neprestanem, len nečakajte každodenné pridávanie častí. Hlavne nie prvý týždeň. Tiež neviem ako budem s písaním stíhať zajtra, lebo mám toho naplánovaného moc. Dúfam, že nám stál ostanete verní a že sa o vás Peťaaa postará :)Tak a konečne ku časti. Komentujte, kritizujtea hľavne si užite čítanie :)
Š.

November 2012
Lucy Blakeová nervózne podupkávala nohou. Bol neskorý večer a taxík, na ktorý čakala meškal. Už dávno oľutovala rozhodnutie ostať v múzeu dlhšie a skontrolovať exponáty. Teraz, keď jej vietor prefukoval tenký kabát a zavŕtaval sa jej hlboko do kostí ako sup do oka mŕtvoly, sa v duchu začala preklínať. Konečne pred ňou zastala jej záchrana. Rýchlo nasadla do striebornej Felície a rukami si pošúchala stehná v snahe aspoň trochu sa zohriať. "Sunset Boulevard 35," prikázala vodičovi a spokojne sa oprela o sedadlo. Konečne bola v teple. Unavene zatvorila oči.
Keď sa Lucy prebrala z driemot auto uháňalo pre ňu neznámou cestou. "Prepáčte, ale kadiaľ to ideme? Nemohli ste ísť tou najkratšou trasou? Dosť sa ponáhľam."
Šofér sa na ňu s úškrnom pozrel ale neodpovedal. "Pane, nepočuli ste moju otázku."
"Ale áno, počul. Len ma vaše otázky nezaujímajú. Mali by ste zmĺknuť," namieril na ňu zbraň. Lucy sa rozbúchalo srdce. Mlčky prikývla. Keď ju znova sklopil, pevne si omotala ramienko kabelky okolo zápästia. Siahla po kľučke dverí, vyrazila ich a vyskočila. Urobila to tak náhle, že chlap v aute nestihol reagovať. Postavila sa a so slzami v očiach začala utekať čo najďalej od neho. Ďakovala Bohu za to, že ju mal natoľko rád a nechal ju padnúť do mäkkej trávy a sebe za to, že bola príliš unavená na pripútanie sa.
Bolelo ju celé telo, ale neprestával utekať stále hlbšie do lesa. Mala pocit, že od zapískania pneumatík a hlasného nadávania ubehla už dlhá doba. Že ju už nebude hľadať. Oprela sa o strom a konečne dovolila svojím nohám zastať. Tie sa okamžite podlomili. Lucy sa s plačom zviezla na zem.

***
"Ocko, poďme na zmrzlinu," Emma zažmurkala na Jacka, ktorý ju odniesol do obývačky, čo najďalej od knižnice. "Moja princezná by chcela ísť na zmrzlinu?" pobozkal ju na takmer biele vlásky a zo zeme zdvihol bábiku. Ema ju pevne objala. "Áno, ocko, prosím." vzopäla rúčky, akoby sa chcela modliť. Jack sa zasmial. "Dobre. Ale najskôr mi povedz, kde máš mamičku?"
"Stojí vo dverách," ozvalo sa za ním. Jack sa pozrel na svoju bývalú manželku. Vôbec sa nezmenila. Plavé vlasy, hnedé oči, presne ako Lucy. Usmial sa. "Tacy, povedal som, že prídem po ňu ja."
"Viem, ale našla som tvoju knihu tak som si povedala, že sa zastavím."
"To je od teba milé," povedal Jack uštipačne a objal ju. Mal s ňou dobrý vzťah. Už aj zabudol, prečo sa rozviedli.
"Dám ti ju do knižnice."

"Čo? Nie, počkaj!" Už ho nepočúvala. Jack sa rýchlo pozrel na Emmu. "Zlatko, počkaj ma v aute dobre?" Nadšene prikývla a vybehla von. Jack sa rozbehol za Trasy. Bolo neskoro. Vytiahla náhradný kľúč spod vázy vedľa dverí a vošla dnu.

♥♥♥
Ďalšia kapitola

Minulost 2. kapitola

29. srpna 2013 v 19:57 | Peťaaa |  Minulost

2. kapitola


Prosinec 2007
Okolí Věznice
,,Joshua Barum! Vyjděte z domu. Hned!" Joshua zkameněle pozoroval krvácející těla svých mrtvých kamarádu. Oni je zabili! A teď chtějí dostat i jeho! Jenže to se jim nepovede, protože Joshua byl vždy o krok napřed. Nebo, alespoň býval. Políbil čelo svému bratrovi, jehož život z něj vyšel teprve před malou chvílí. Zkoumat jeho zranění nebyl čas, musel se doplazit k poklopu.
,,Pomstím vás," zašeptal do teoreticky prázdné místnosti a zavřel za sebou zchátralá dvířka. Slyšel jak se do zdí zavrtávají kulky policejních samopalů, kterými se snaží zabít všechno živé uvnitř chaty. Tedy jenom Jushuu. Jenže ten se už plazil po břiše úzkou podzemní cestou, kterou s kamarády a bratrem vykopal, jako únikový východ. Joshua je jediný kdo ho využije. Půda přesně kopírovala jeho postavu jelikož on byl ten kdo uličku ze začátku kopal a udělal tak hrubý základ její velikosti, protože byl ze skupinky nejtlustší. Vzduch začal ubývat v jeho plicích a energie dál se plazit po odřených rukách nebyla velká. Chtěl si odpočinou, ale vědět, že pokud povolí ruce, aby si mohl lehnout na břichu, nevytáhne se po nich zpátky nahoru. Musel jít dál. Jeho cíl už nebyl daleko. Viděl jak se venkovní světlo konečného otvoru blíží a on se bude moc nadechnout čerstvého vzduchu. Když se už konečně dotýkal dřevěných trámů, ze kterých byl poklop vytvořen čekala ho další překážka. Nepomohl ho otevřít. Silou, která v něm ještě zbývala do něj tlačil, narážel loktem, ale jediné čeho dosáhnul byla padající hlína, jež znemožnila cestu zpátky. Joshua to ovšem nevzdával. Do svého posledního bouchnutí dal všechno a dvířka opravdu vyrazil. Závan čerstvého vzduchu byla pro něj teď vším. Vylezl nahoru a svalil se na suchou trávu. Oddechoval prudce, ale pomalu. Nechával si okysličit mozek. Když usoudil, že už je dost odpočatý vyměnil plazení za chůzi. Parta dobře věděla, jakým směrem únikovou cestu kopat. Za malinkým lesíkem se totiž tyčila střecha domu.

Joshua zazvonil na domovní dveře a čekal na odpověď. Ta se mu, ale nedostávala.
,,Marcusi!!" zařval. Okno druhého patra se otevřelo a z něj vykoukla hlava dlouholetého bývalého kamaráda.
,,Co chceš?" vybafl na Jushuu u dveří, které měl zamčené na trojí zámek.
,,Novou identitu," Marcus se mu vysmál.
,,Zapomeň. Tohle už nedělám je to pro mě riskantní. Mám ženu a děti!"
,,To mě nezajímá," vytáhl ze zadní části kalhot malou, ale dobrou zbraň, kterou si opřel o Marcusovu hruď.
,,Buď mi jí uděláš nebo připravím děti o tátu," usmál se Joshua a věděl, že zahrál na nejhranější strunu. Děti.
,,Jak se chceš jmenovat?" zeptal se ho Marcus a pozval dovnitř.
,,Mark. Mark Ross,"

V zajatí 4. kapitola

29. srpna 2013 v 17:00 | Šmolko |  V zajatí
Konečne tu je 4. kapitola, s ktorou vám predstavujemaj nový obrázok. Smějící se Užite si čítanie Usmívající se

Lucy si nikdy nemyslela, že niečo také uvidí aj mimo múzea v ktorom pracovala. Ale on tam bol. Starý, takmer spráchnivený, ale zároveň dostatočne pevný na to, aby udržal 90 kilového chlapa. Vedela to, pretože ho poznala. Bol to škripec z ich múzea. Vždy mala pred tým exemplárom obrovský rešpekt a bola nesmierne šťastná, keď ho niekto kúpil. Už vedela, že to nebol len tak hocikto. Bol to Jack.
"No tak, poď zlatko." Jack k nej natiahol ruku. Lucy o krok ustúpila. Jackovi zamrzol doteraz pretrvávajúci úsmev. Pevne jej zovrel zápästie a dotiahol ju ku škripcu. "Neboj sa. Bude to bolieť len trošku. Musíme predsa zistiť koľko bolesti vydržíš. Ale najskôr ťa označím. Aby každý vedel, kto je tvoj pán." Priviazal ju a prstom jej prešiel po boku. Na perách mu znova sedel ten neprirodzený úsmev, ktorý Lucy naháňal hrôzu. Sklonil sa ku kozubu. Chvíľu v ňom zohrieval kovový kutáč s násadou v tvare muža držiaceho nôž v pravej a hlavu v ľavej ruke. Plápolajúci oheň im predvádzal nevšedný a zároveň vášnivý tanec . "Teraz sa moc nehýb, lebo to budem musieť urobiť znova."Oznámil jej, keď sa znova postavil a rozžeravený kutáč priložil na Lucyin pravý bok.
Jej výkrik bolo počuť v celom dome. Kričala, ale nehýbala sa. Nechcela to podstúpiť znova aj keď jej niečo hovorilo, že to nie je tá najhoršia vec, ktorú bude musieť podstúpiť. Jack sa len smial. Dlho a kruto. Kutáč jej viac zatlačil do bielej pokožky a potom ho odložil na stôl vedľa nich. Dôkladne si začal prezerať jeho majstrovské dielo. "Je to dokonalé," šepol fascinovane. Lucy sa len pozerala do stropu. Bezúspešne sa snažila potlačiť slzy, ktoré jej kropili tvár. "A teraz naspäť k tvojej skúške, mio amore. Začneme zvoľna dobre?" Začal točiť obrovským kolesom primontovaným ku škripcu. Lucy sa okamžite začalo zarezávať lano do tela. Mala pocit, že ju roztrhne na dve polovice. Zúfalo zaryčala. Už sa nesnažila slzy skrývať ani ich potlačovať. Chcela len zomrieť. Chcela aby ju zabil. Jack mal však iné plány. Plány, ktoré hraničili so zdravým rozumom. Vlastne už dávno tú hranicu prekročili.
"Jack! Jack, prosím prestaň!" vykríkla zúfalo. Jack sa na ňu zúrivo pozrel. "Ako sa ma opovažuješ oslovovať menom?! Sei solista Una prostituta! Nessuno!"
Lucy znova vykríkla. Tento krát po údere bičom, ktorý Jack držal v ruke. "Som tvoj pán!" na jej brucho dopadla ďalšia rana. Jack ju neprestával udierať ani keď jej po bokoch stekala krv.
***
"Vieš, Lucy, veľa som o tebe počul. Veľmi veľa. Páčila si sa mi už dávno predtým ako si navštívila môj skromný príbytok. Aj keď musím uznať, že si bola ťažký oriešok. Skoro som ťa nedostal." S láskou jej zotieral slzy z líc. "Už je koniec, mio amore. Si pripravená," odviazal ju. Lucy sa ani nepohla. S privretými očami stále hľadela nad seba akoby tam mali byť odpovede na všetky jej otázky. Jack jej prstami prechádzal po vlasoch tak jemne, akoby sa bál, že sa pri drsnejšom dotyku vyparí.


Malá Emma Kilmerová vbehla do obrovského domu svojho otca. "Oci?! Ocko som tu!" Jack stuhol. Priložil si prst k perám a vyšiel z knižnice, ktorú zamkol tesne pred tým ako ho Emma objavila. "Oci!" s výskotom skočila svojmu milovanému otcovi okolo krku a on ju so smiechom zdvihol na ruky.

♥♥♥

Minulost 1. kapitola

28. srpna 2013 v 19:19 | Peťaaa |  Minulost

1. kapitola
Tady je první kapitola nové povídky Minulost. Chtěla bych jen říct, aby jste si všímali datumu, který bude vždy na začátku povídky zvýrazněn. Říkám to, protože mám v plánu cestovat v čase, tak abyste nebyli zmatení. :)
Užijte si první část.



Září 2009
Kongresová kancelář firmy A.S.T.

,,Za takových podmínek bychom mohli žádat o zvýšení částky až o tři procenta. Pokud se pod danou smlouvu podepíšeme můžeme získat i větší finanční příspěvky čili zvýšení platů pro všechny zaměstnance včetně uklízeček. Děkuji," Místností se rozléhal potlesk všech přítomných zaměstnanců. Nikol se pouze usmívala a danou pochvalu si užívala. Složila své černé hranaté brýle do pouzdra a usadila se na své místo.
,,Tvoje řeč mě velice oslovila Nikol. Budu rád, když se toho ujmeš,"
,,Samozřejmě," Hlavy ostatních uchazečů mírně klesly, jelikož jim opět vyfoukla projekt.
,,Rozpouštím tohle sezení," zavelel ředitel a místnost se rozpustila. Nikol sesbírala svoje poznámky a s další výhrou vycházela z kanceláře. Usedla na své pohodlné křeslo, jehož koupě nikdy nelitovala. Hlavou udělala několik otáček, aby uvolnila křeč, která její krk tížila. Byla tak unavená a ztrhaná. Alespoň teď, když se jí podařilo prosadit smlouvu s začínající společností, si trochu odpočine. Rozhodla to pro dnešek už zabalit. Do kanceláře vešla dívka z natolik tichým krokem, že nebýt jejích nových bot na podpatku ani si nevšimnete, že je s vámi v místnosti. Vlasy měla typicky zastrčené za uchem, na nose posazené kulaté brýle a tričko sladěné s barvou bot. V ruce držela termo hrnek s kafem, který pokládala opatrně na stůl. Tato plachá dívka byla Nikolíina asistentka.
,,Tady máte to kafe," usmála se a snažila držet svá záda rovná.
,,Suzie zruš prosím všechny moje dnešní schůzky. Pro dnešek to zabalím," Naházela všechny zbylé věci do kabelky a do ruky chytla hrnek s kafem.
,,Zkus je přeložit až na příští týden, jelikož bych se tento týden chtěla plně věnovat smlouvě. Dále bych chtěla, aby si Natálii vyřídila, že jí nesedí čísla tak ať se nato ještě podívá. Pokud by mě někdo sháněl, udělalo se mi špatně a musela jsem odejít," Suzie si všechno pečlivě zapisovala do malého bločku, který nosila neustále s sebou. Cupitala za ní v osmi centimetrových podpatkách, které na sobě měla první den. Není divu, že se jí skoro každý druhý krok noha podlomila a Suzie tak padala na jednu stranu. Nikol si už toho po třetím optání zda jí nic není nevšímala.
,,Děkuji moc," Poděkovala Nikol nastupující do přivolaného výtahu. Suzie si dopsala poslední poznámku do blogu a pozorovala zavírající se dveře výtahu. Až byla úplně zavřené vrátila se zpátky do své kanceláře, kde zařídila všechno to, co si napsala.

Když Nikol konečně vyhrabala klíčky od auta vrátila svoji ruku zpátky do kabelky, jelikož jí začal zvonit mobil.
,,Ahoj miláčku," řekla do konečně nalezeného telefonu. Mark Ross, její manžel, jí znal dost dobře nato, aby věděl, že pouhé trojí zvonění v telefonu jí nestačí, aby telefon v kabelce našla. Rád proto používal pojmenování pro její kabelku jako nekončící jeskyně.
,,Už jsi na cestě? Myslel jsem, že jsi říkala, že dnes přijedeš dřív," ozvalo se z druhé strany do Nikoliína ucha.
,,Nastupuji do auta, jsem doma do pěti minut," zavěsila červeným sluchátkem a odhodila mobil na sedadlo spolujezdce.
Mark přijíždějící Nikol pečlivě pozoroval z okna. Sledoval každý její krok a všímal si všeho co dělá dnes jinak než dělala včera. Dnes měl pro ní připravený skvělý program. Prohlížení rodinných fotoalbumů. Mark se rád divá na minulost. Je jí přímo posedlý.

Rýchly oznam k poviedke V zajatí

28. srpna 2013 v 10:30 | Šmolko

Vzhľadom k tomu, že dnes nemám čas na ďalšiu časť pridám ju až zajtra (29.8.). Môžete sa tešiť na skúšku, ktorú bude musieť podstúpiť Lucy aj na Jackovo tajomstvo, ktoré bolo už matne načrtnuté v 3. kapitole. Kto mi na mail LUCIFUK14725@azet.sk napíše, aké to tajomstvo je, môže sa ma hocičo k poviedke opýtať a ja mu na to odpoviem (nápad po Clare :D ). Aby som vám pomohla, je to niečo, čo nechce aby jeho "otrokyne" vedeli a týka sa to jeho súkromia.

S pozdravom Váš Šmolko :)


V zajatí 3. kapitola

27. srpna 2013 v 18:28 | Šmolko |  V zajatí


Jack Kilmer mal sotva tridsať rokov. Bol rovnaký ako pán, ktorého stretnete na zastávke s novinami v jednej a s kávou v druhej ruke. Rovnaký ako otecko, ktorý si prišiel do škôlky pre svoju milovanú dcérku aby ju mohol zobrať na zmrzlinu a kúpiť jej obľúbenú bábiku. Ale predsa mal jedno tajomstvo. Bol posadnutý bolesťou iných a miloval ju spôsobovať. A teraz čakal ju. Dievča, ktoré mu má zmeniť život. Jeho ďalšiu múzu.
"Jack, zoznám sa s Lucy Blakeovou," vyrušil ho z myšlienok Pán Tajomný. Za sebou ťahal najkrajšiu ženu akú Jack vo svojom živote videl. Bola ako anjel. Pozerala sa na neho svojimi veľkými hnedými očami plnými strachu, ktorý sa však snažila skrývať. "Vitaj, mio amore." Usmial sa a chytil ju za bielu ruku.
"Nechytaj sa ma!" vykríkla Lucy a vytrhla sa mu. Jack sa rozosmial. Bol to krátky a chladný smiech, ktorý sa však Lucy v hlave ozýval ešte dlho. Pán Tajomný sa rýchlo vyparil a oni ostali sami. "Krásna a odvážna. Možno až moc." Chytil ju za vlasy aby sa napohla a palcom jej nežne, takmer s láskou prechádzal po perách. "Chcel by som ťa len pre seba" Jeho hlas bol nezvyčajne mäkký a upokojujúci. Priam hypnotizujúci. Pustil ju a lenivo jej začal sťahovať provizórny plášť. Ten s ľahkosťou a dávkou elegancie dopadol k ich nohám. Lucy sa za ním obzrela. Len na malú chvíľočku. Zaujalo ju totiž niečo iné. Malé. Takmer neviditeľné. Pod dreveným stolíkom ležala malá handrová bábika. Červené vlásky mala starostlivo zapletené do dvoch vrkočov.
"Ach, Lucy. Moja sladká nevinná Lucy. Kiežby som ti mohol povedať, aké mám s tebou úžasné plány. Určite by si sa potešila." Lucy odtrhla pohľad od bábiky a znova zdvihla hlavu k tým prenikavým modrým očiam, ktorých pohľad ju tak spaľoval. Aj napriek tomu, že ho od prvej sekundy nenávidela musela uznať, že Jack Kilmer je stelesnenie všetkých snov osamelých ženičiek z predmestia. A práve ten Jack Kilmer si premeriaval každý kúsok jej nahého tela. Cítila, ako jej do líc stúpa červeň. V obrovskej obývačke akoby vystrihnutej z letáku, v ktorej stáli sa ozýval len Lucyin zrýchlený dych sprevádzaný búchaním jej vystrašeného srdca. Jack jej dlhým štíhlym prstom sústredene kopíroval kľúčnu kosť. "Vieš, že si naozaj žiadaná? Ale ešte predtým, ako získaš svojho prvého Pána, podrobím ťa skúške. Nič zložité. Bude sa nám to obidvom páčiť," usmial sa. Znova jej chytil ruku a pevne ju stisol. Akoby sa bál, že mu utečie. Ale kam? Hneď by sa v tom dome stratila.
Kým Lucy zaviedol do ich cieľa, prešli takmer celý dom, ale pustil ju len do kuchyne, v ktorej Pán Tajomný niečo varil. Jakovi a Lucy nevenoval ani najmenšiu pozornosť. Len si pospevoval.

Jack zastal uprostred obrovskej knižnice. Lucy odmalička milovala knihy, preto neodolala ani teraz a začala si každú dôkladne prezerať. Jack trpezlivo stál a ostražito sledoval každý jej krok. "Slečna Blakeová, dúfam, že ste pripravená," nadšene sa usmial a hlavou kývol do rohu miestnosti. Lucy si zdesene prikryla ústa rukou.

♥♥♥

Spolu to zvládneme..! 15.kapitola

27. srpna 2013 v 18:16 | Peťaaa |  Spolu to zvládneme..!

15. kapitola


Pohled Draka:

,,Přeskočilo ti?! Co to teď mělo znamenat!" rozčílil jsem se a utřel si zbylou krev ze zápěstí. Stáli jsem uprostřed lesa, kam nás Arwen dovedla. Nikdo nic nechápal a čekali jsem na její vysvětlení, ale ještě předtím jsem se musel zeptat: ,,Proč si se proboha probodávala?" Arwen ale místo odpovědi těkala očima z jednoho na druhého. Když konečně přestala a všimla si okolí a zarazila se.
,,Jak jsem se sem dostala?" otočila se ke mně.
,,Omdlela si v kuchyni, jenže si najednou vstala a běžela za dům do lesa a skončili jsme tady," shrnula jí její cestu Charlott. Ale její odpověď jí byla naprosto jedno. Hypnotizovala mě.
,,Jsi tak krásný," procedila mezi zuby.
,,Cože?" vyprskl jsem smíchy a postavil se. Můj pohyb napodobila. Stále se na mě usmívala. Jenže to nebyl její normální úsměv. Z tohohle úsměvu šel strach.
,,Chci tě políbit," řekla a blížila se k mému obličeji. Smích mě přešel.
,,Co se tady sakra děje?" otočil jsem se na Harryho, ale ten jen pokrčil rameny.
,,Osud si to tak přeje! Máme být spolu," nervózně mi cuknul koutek. Byla blíž a blíž a můj zpáteční krok zastavil strom.
,,Arwen," promluvil jsem k ní.
,,Arwen!" zvýšil jsem hlas, ale ona se ke mně stále blížila a tak jsem před sebe natáhnul ruce.
,,Arwen!" zatřásl jsem s ní, zatímco Charlott se málem smíchy válela po zemi, Harry listoval deníkem a snažil se najít jak jí zastavit. Jenže Arwen se stále přibližovala a něco mumlala.
,,Arwen, tohle nechceš! Nesnášíš mě!" snažil jsem se jí zastavit a částečně se to povedlo. Jenže to nebylo tak úplné zastavení zastavení spíž zaražení.
,,To není pravda. Ty mě nechceš?" její oči se ještě víc rozevřely a usmála se ještě víc.
,,Fajn. Tohle je děsivé! Arwen sakra prober se!" zatřásl jsem s ní ještě silněji než poprvé. Ona se, ale oklepala a vší silou mě přitlačila na strom za mnou. Nemohl jsem tomu zabránit, vrhla se na mé rty. Líbala lehce přitom vášnivě. Cítil jsem jak mi mé srdce zrychlilo. Pak se ale odtáhla věnovala mi jeden nechutný pohled a vrazila mi facku.
,,Co si o sobě sakra myslíš? Ty si mě uneseš chceš mě zabít a teď mě dokonce líbáš?"
,,No promiň! Ty si mě tady přitlačila na strom!"
,,Já to urč.. Panebože!"
,,Ne, to ne Panebože!" vykřikovala stále dokola a rukama mnula vlasy.
,,Arwen uklidni se. Nic se nestalo," tišil jí Harry.
,,Nic se nestalo? Já jsem ho políbila,"
,,Neříkej, že se ti to nelíbilo," zvednul jsem jedno obočí. Hodila po mě nechutný pohled a tak jsem obočí zase svěsil dolů.
,,A co teď? Jsme, alespoň 10 km od domu," řekla Charlott.
,,Kam máme jít?" otočila se na Arwen.
,,Já, já nevím,"
,,Musíme si počkat na další její bezvědomí," řekl Harry a začal vytohovat věci ke stanování.

Profil

27. srpna 2013 v 16:04


Přezdívka: Peťaaa
Věk: 13
Oblíbený žánr: Drama, Romatický
Hobby: Psaní povídek, tanec, PC
Domáví zvířata: Fenka Jessinka
Motto: Sni, jako bys měl žít navždy. Žij, jako bys měl zemřít dnes.









Prezývka: Šmolko
Vek: 15
Obľúbený žáner: Triler, horor
Hobby: Písanie poviedok, spev, Trevor (môj notebook), Ferdinant (imaginárny boyfriend), provokovanie ľudí xDD
Domáce zvieratá: bratova ryba Hektor
Motto: Musíš len veriť!

Moja kamarátka Mia

26. srpna 2013 v 21:14 | Šmolko |  Články
V prvom článku o mojej naivite na internete som sa našťastie nestretla zo žiadnym negatívnym ohlasom. A tak som si povedala, prečo nepridať ďalší kúsok môjho života? Dlho som sa odhodlávala. Predsa len to je hlboké nahliadnutie do môjho súkromia. Ale Rozhodla som sa. Tentokrát som sprevádzaná Miou alebo ak chcete Bulímiou. Dúfam, že si užijete čítanie. Nehovorím, aby ste ma chápali. Ale ani netúžim po tom aby ste mi nadávali.