Spolu to zvládneme..! 7.kapitola

6. července 2013 v 14:28 | Peťaaa |  Spolu to zvládneme..!

7. kapitola


,,Víš, že si neskutečné pěkná?" neopověděla jsem. Dívala jsem na neexistující bod před sebou a myslela na rodiče. Z myšlení mě, ale vyrušilo stahování mé, již roztrhané košile z ramene. Letmo mi odhalené rameno políbil. Zachvěla jsem se a odstrčila ho od sebe. Samozřejmě, že tohle nebral jako varování ani jako příkaz k přestání nýbrž ještě k věčímu chtíči. Přitahoval si mě k sobě, zatímco já se od něho odtahovala. Pokračoval by dál kdyby ho nezastavila noha židle v jeho zádech.
,,Měl jsi jí pohlídat ne znásilnit!" zařval Drake a já snad poprvé byla ráda, že přišel.
,,Draku jsi blázen, podívej se jaká je to sexy baba! Já být na tvém místě neváhám ani minutu!"
,,Jenže ty nejsi na mém místě!"
,,Divím se ti! Prahneš po nějaké prstenu, který stejně není pro tebe a nevšímáš i krásy okolo," Drake přímo rudnul vzteky. Vlastně jsem si nebyla jistá jestli je to tím že mě málem znásilnil nebo z jejich rozhovoru.
,,Změnil si se! Jenom kvůli obyčejnému kroužku, který ani nevíš kde je!" začal opět Harry.
,,Já ne, ale ona jo!" ukázal na mě a já zvedla hlavu.
,,Draku já to, ale nevím. O to prstenu slyším poprvé v životě a vlastní jenom vím, že je na nesmrtelnost," čekala jsem v jeho očích zklamání jenže jeho obličej nevyjadřoval žádnou emoci. Znepokojovalo mě to.

A pak něco udělal. Začal se smát. Ale nebyl to smích na reakci nějakého dobrého vtipu, tento smích byl falešný, umělý a hlasitý, jako by se snažil přesmát něco co nechce slyšet nebo říct. Najednou přestal. V jeho očích se míjely snad všechny pocity. Vztek, zmatenost, neštěstí a obavy? Obavy, ale z čeho? Bortí se snad jeho plán?
,,Podle deníku by si to vědět měla!" okřikl mě. Myslím, že nechtěl křičet, ale koho zajímá co si myslím že? Víc starostí mi dělalo to slovo deník. Můj deník to být nemohl, protože si deník ani napíšu. Tak čí deník?
,,Jaký deník?"
Mírně se zamračil. Zřejmě jsem ho tou otázkou zaskočila.
,,Deník tvého dědy."
,,Já mám dědu?" Bylo mi to trochu trapné, že nevím o svém rodinné příslušníku, ale lhát by bylo horší.
,,Jmenuje se Giuseppe Janeiro žije ve Španělsku v malém domku a.. a počkej? Ty nevíš že máš dědu?" nadzvednul jedno obočí a čekal na odpověď já, ale jenom kývla hlavou a očima se pokusila ho nějak telepaticky pobídnout, aby pokračoval dál. Jenže moje herecké talenty nebyly tak dobré a on mé pobízení nepochopil. Místo toho mě zase nechal v pokoji samotnou s Harrym. Byl naštvaný a se založenýma rukama na prsou se díval z okna na padající kapky deště. Ani jsem nepostřehla, že začala pršet. Drake se vrátil s velkým deníkem usadil se a otevřel na nějaké stránce.
,, Hybrid je tvořen dvojím peklem,
proto jej příroda postaví v čele,
vše v co kdysi doufala,
promění se v prach.

Jediné co bude muset udělat,
bude zabít upíra," vyčetl s knihy. Podíval se na mě, jako by chtěl můj souhlas jestli může pokračovat. Kývla jsem hlavou.
,,Až panně odzvoní osmnáct let,
nebude ovládat svůj životní let,
touha zabíjet jí bude užírat,
Se životem věčným chtít skoncovat.
Táhnout jí to bude k prstenu,
Jenž se skrývá v jejím dohledu.
Jen panna prsten může najít,
Teprve pak jí trápení zbaví," Pokračoval. Točila se mi hlava? Nebo se ten mírně rozmazaný obraz okolí dělal z mé nevolnosti? Nebyla jsme si jistá. Čím jsem si, ale jistá byla, že Drake mi čte právě moji budoucnost, která není hezká. Že by se právě odstavec: ,,Vše v co kdysi doufala, promění se v prach" se začínal plnit? Jenže podle druhého by se to mělo stát až mi bude osmnáct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Biby ♥ Biby ♥ | Web | 6. července 2013 v 14:45 | Reagovat

Máš nádherný dess! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama