Červen 2013

Spolu to zvládneme...! 5.kapitola

22. června 2013 v 17:27 | Peťaaa |  Spolu to zvládneme..!

5. kapitola


Ještě chvíli jsem seděla na chladné dlaždicové zemi. Věděla jsem že musím odejít, ale jak, když moje nohy odmítaly poslouchat? Místo toho jsem vzlykala do skrčených kolen a popotahovala. Nakonec jsem se přece jenom rozhodla vstát. Opřela jsem se o bílou stěnu a vydechovala. Protáhla jsem celé tělo a vydala se do chůze. Měl tohle v plánu? Dovést mě do restaurace na konci města a pak mě nechat domů dojít sama? Jaký gentleman, ale co od něho taky můžu očekávat. Tmavými ulicemi pofukoval dost chladný vánek nato aby se mi na rukách stavěly chlupy. Měla bych jít domů, ale nechce se mi tam. Jenže kam jinam jít? Po chvilce cesty jsem už zakopávala o vlastní nohy. Zula jsem si boty na podpatku a šla bosky. Klidně bych se vsadila, že druhý den budu mít chodidla samý puchýř. Zbývalo mi přejít jenom les a bývala bych doma jenže cestu mi zkřížila policejní hlídka.
,,Mladá dámo, nevíte náhodou o tom, že už je po vycházkové době?" popošel ke mně a já k němu.
,,A co tady děláte tedy vy?" odmítla jsem mu kysela odpověď a snažila se jej obejít jenže on mě naštvaně chytil za paži a táhnul k autu, do kterého se mě snažil narvat. I přes chlad a únavu, kterou jsem pociťovala jsem v sobě nacházela sílu vzdorovat a do toho auta prostě nenastoupit.
,,Vzdor je k ničemu do toho auta tě dostanu!" promluvil již s vyšší hlasitostí hlasu. Cítila jsem jak mi oči červenají a pod oční bulvou se objevují krvavé žilky. Otočila jsem hlavu k policajtově krku, který si ve tmě ničeho nevšimnul a snažil se mě dál nacpat do auta, prodloužily se mi tesáky a zahryzla jsem se. Policajt vydal hlasitý sten přičemž se mi snažil hlavu odtáhnout od jeho krku. V normálním případě bych teď přestala a ovlivnila ho ať zapomene jenže já měla vztek a tato noc byla perfektní pro udělání výjimky. Přitáhla jsme si k sobě blíž a zahryznula se víc do krční tepny. Cítila jsem jak jeho pokožka chladne a podlamují se mu kolena. Zatímco jeho tělo umíralo moje procházelo největší extází. Jeho krev proudila mým systémem a srdce tlouklo jako u normálního člověka. Chtěla jsem víc, ale jeho tělo mi už TO víc nebylo schopno dopřát. Na zem jsem upustila tělo bez krve a života. Olízla jsem si zbytky krve na rtech a utřela jsem si místo, kde ret přechází v pokožku. Z kapsy od kalhot jsem mu vytáhla klíče od policejního a auta a tím jsem si prakticky zajistila dovoz domů.