Spolu to zvládneme..! 2. kapitola

20. května 2013 v 19:58 | Peťaaa |  Spolu to zvládneme..!

2. kapitola

,,Ani jsem se nepředstavil. Jsem Drake Collin."
,,Známe se?"
,,Ty neznáš mě, já znám tebe."
,,Přestaň s těmihle slovosledy! A pusť mě!" projížděl mnou vztek. Co si to vůbec dovoluje?
,,Až se mi představíš krasavice."
,,Říkal si, že mě znáš!" Jeho ruka mi sjela po tváři. Říká se tomu pohlazení. Mlčel. Věděla jsem, že bude mlčet tak dlouho dokud mu jméno neřeknu.
,,Arwen. Arwen Molissová."
,,Těší mě." Povolil své sevření a já ucítila jak se mi do rukou vrací krev a proudí postupně do prstů. Vymrštila jsem se do stoje. Otřepala nohavice a podívala se na Drake, který se v klidu rozvaloval v ovsi. Jako bychom tu měli nějaké rande, usmíval se na mě jako neviňátko a rukou naznačoval ať si lehnu znova k němu. Ohrnula jsme nos a šla polní cestou domů.
,,Kam ten spěch? Bavíme se ne?" smál se za mnou.
,,Ty se bavíš! Já se nudím a chci jít domů. Mám za sebou rušnou noc!"
,,Ano jsem si toho vědom. Přeměňování hybrida není nic příjemného." Zastavila jsem se a otočila. Smál se. Věděl, že mě dostal. On ví o mě já nevím o něm. Co je tohle za člověka? Teda pokud to je člověk.
,,Uděláme to tahle. Já půjdu domů a ty se zase vytratíš. Potom už se nikdy neuvidíme." Usmála jsem se a šla dále svou cestou. K mému překvapení zamnou nešel ani nedělal nějaké triky. Dokonce nic nenamítal. V klidu jsem došla domů. Otec nebyl doma a máma taky ne. Asi si někde vyšli na obeď- A heleďme se na ledničce je vzkaz: ,,Jdeme s tátou na procházku a na oběd. Nic neproveď!" Mé kroky mířily do sprchy. Studené kapky padající z hlaveně sprchy bylo to co moje tělo potřebovalo. Dvakrát jsem otočila hlavou ve směru hodinových ručiček a udělala si masáž. Osprchované tělo jsem položila do postele.
,,Ááá!" zařvala jsem, když jsem si lehla na usmívající se tvář.
,,Snad sis nemyslela, že se tak rychle vzdám."
,,Co chceš?" zeptala jsme se otráveně a následovalo přetočení očí.
,,Oběď s tebou? Zvu tě."
,,Jaký je s tebe najednou gentlamen."
,,Nevíš toho o mě ještě hodně," řekl a z mé postele se přemístil k oknu. Pozoroval strom před mými okny. Musel ho uchvátit, jelikož se na něj díval dost dlouho.
,,Nevím jestli to ,,hodně" chci vědět," prolomila jsem ticho.
,,Jeden oběd," Poprosil. Nebyl to ten Drake, který mě skolil v lese. Tohle byla jeho jiná část. Tvářil se sklesle a vypadl jako že mu na tom co mu odpovím opravdu záleží. Je to jenom maska! Chce mě vytáhnout a tak změnil strunu, potom jí zase sundá. V tom jsem si ale uvědomila jednu zásadní věc. Věta kterou jsem předtím řekla nebyla pravdivá. Myslím, že se o Draku Collinovi chci o něco dozvědět víc než vím, a že toho vím opravdu málo!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Clara Black Clara Black | Web | 24. srpna 2013 v 18:46 | Reagovat

Jéé :D On je tááák sladkej :3 Moje nová povídková láska :D Kapitola super, jdu hned na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama