Květen 2013

Spolu to zvládneme..! 4. kapitola

31. května 2013 v 16:50 | Peťaaa |  Spolu to zvládneme..!

4. kapitola

Posadila jsem se na připravenou židli a sudnala si kabát. Napjatě jsem se ohlížela kolem sebe. Hledala jsem snad někoho, kdo by mi pomohl? I kdyby, bylo to k ničemu, protože tady v téhlé místnosti není snad ani jediná moucha. Vše již bylo kolem nás připravené na princip obsluž se sám, takže k čemu číšníci. Konečně jsem přistála pohledem na Drakovi. Usmíval se. Pro někoho možná příjemný úsměv, ale mě se tento pošklebek naprosto hnusil. Nejen, že do teď nevím co se bude dít, ještě se na mě usmívá. Bože, že já vůbec souhlasila! Proto jsme nekotrolovatelně a bez pobídnutí šáhla po poháru s vínem a nalila si ho do své sklenice, kterou jsem vypila do dna.
,,Jsi nervozní?" zeptal se mě Drake s křivenou tváři. Žrejmě se snažil zakrýt smích.
,,Ne!" skoro jsem to zakřičela.
,,Dobře! Dobře, jen se se zeptal," mírně se nahnul přes stůl, ,,Nemáš z tohohle dobrý pocit. Užírá tě, že já vím co jsi zač a ty ne. Chceš se to dozvědět! Toužíš po pomstě."
,,Mýlíš se! O pomstě nikdo nemluvil! Chci jen znát pravdu. Proč všechno víš, proč si se tady objevil a proč si mě pozval na tuhle večeři." slova se ze mě linula sama. Na jazyku se mi převracely všechny nadávky, které bych mohla na jeho osobu použít, jak je jen udržen, aby zůstala jen na tom jazyku?
,,Řekněme, že jsem se na tebe poptal."
,,Koho?"
,,Budeš se muset uspokojit s touhle odpovědí: Někoho." Prsty jsem schovala do dlaně a nehty zarývala hluboko do kůže. Klouby mi bělaly.
,,Klid." On mi zase poroučí? S nenávistným pohledem jsem si ruce složila na prsách. Rozehraju svoji hru.
,,I já o tobě něco slyšela. Jsi prý velmi egoistický, sobecký, kritický hajzl, kterého nikdo nemá rád." Opřel se o křeslo a čekal kam se dostanu dál.
,,Miluješ pocit vítězství a prohra tě položí, vždy si myslíš, že jsi o krok napřed, ale nejsi! A dám ti jednu radu. Drž se ode mě dál nebo ti ukážu co jsem zač." zvedla jsem se ze židle, kabát si hodila přes ramena a už jsem stihla kliku, když v tom tam stál on. Otočila jsem se na židli, kde ještě před chvílí seděl jako přikovaný.
,,Upír," vydechla jsem jen co jsem si dala 1+1 dohromady. Proč mi to nedošlo dřív?
,,Krásná Arwen na to přišla! Nato se napijem!" a už zase seděl na židli a upil ze svého poháru. V tu chvíli mě ale napadal jen jedna otázka.
,,Co po mě chceš?"
,,Řekněme, že malou službu.." Naše oči se střetly. Najednou se mi svět bordil pod nohama. V hlavě mi bušilo a tělo se třáslo. Tohle se mi normálně nestává.
,,Tvůj život už nebude nikdy stejný Arwen," řekl a nechal mě se svést na zem. V hlavě mi stále zněla jeho slova. Snad poprvé v životě jsem pocítila opravdový strach.

Spolu to zvládneme...! 3.kapitola

24. května 2013 v 20:24 | Peťaaa |  Spolu to zvládneme..!


3. kapitola

A právě v tu chvíli jsem udělala největší chybu. Souhlasila jsem. Vak otázek, který jsem zastrkávala do rohu hlavy prasknul. Kdo je? Co když mi ublíží? Mám se ho bát? Co si vezmu na sebe? Vážně? Co si vezmu na sebe? Tohle je vážná věc Arwen přestaň přemýšlet nad něčím tak banálním jako je tohle. Drake se otočil od okna a podíval se na mě. Byl to dlouhý pohled. Pohlédnul si mě celou, nevynechal jediné místečko. Po zádech mi přejel mráz. Já se ho vážně bojím? Vždyť nemám nejmenší důvod. Dobře tak tohle je lež, avšak zatím mi nic neudělal. Propadám panaroitě. Z mého myšlení mě vyrušil jeho hluboký hlas: ,,Vyzvednu tě v šest." Vyhodil nohy z okna a skočil. Instinktivně jsem se rozeběhla, abychom ho mohla zachytit nebo spíž se podívat co dělá. Drake se, ale zkoupnul na větvi stromu a dopadl na obě nohy. Otřepal si ruce, které když si byl jistý, že už jsou čisté zastrčil do kapes a s pískotem odešel. Dobrou chvíli jsem ještě upírala zrak na trávník před domem. Co jsem čekala? Že mi do hlavy vběhne odpověd na to co se právě dneska děje?
,,Vzdávám to!" vyřkla jsem nahlas a pro větší důraz jsem rozepřáhla ruce do gesta. Snad mi dnešní večeře odpoví, alespoň na pár otázek jinak mi to bude připadat jako naprostý zmařený volný večer. Obleknula jsem si tepláky a tílko, na nohy nazula tenisky. Vyšla jsem z pokoje a namířila si to přímo do naší tělocvičny. Své ruce jsem zahalila do boxerských rukavic. Pak začala moje obvykla hodinka vybíjení zlosti. Mým jasný pohonem v hlavě bylo jediné jméno. Drake, Drake a zase Drake. Já ti jednou ukážu kdo je to Arwen! Bušila jsem to pytle ještě s větší vervou! Bum! Boxovací pytel se urval ze stropu. Protočila jsem panenky, vrátila rukavice zpátky a namířila si to do sprchy. Však táta to spraví. Oblečená v domácím jsem začala vařit oběd. Zbytek dne ubíhal velmi rychle. V jednu hodinu se vrátili rodiče a společně jsem se dívali na Lovci pokladů. O půl šesté jsem se začala chystat. Drake tady byl přesně! Rodičům jsem řekla, že je to nový kluk, který se přistěhovala a tak mu jdu ukázat město. Samozřejmě jsem dostala přednášku o tom, jak jdu s citím klukem ven.
,,AHOJ!" zařvala jsem od dveří a zabouchla.
,,Sluší ti to," pochválil mě.
,,Nech si to. Radši mi řekni kam mě vezeš," pronesla jsem, když nastartoval své Audi.
,,Do Earth Moon je na konci města."
,,Vím, kde to je," řekla jsem možná až moc kysele. Zbytek cesty bylo ticho. Trapné ticho. Cesta trvala asi jenom 20 minut jelikož naše město Security je malinké. K mému překvapení bylo prázdno. Hned mi bylo jasné kdo to zařídil.
,,Říkal jsem si, že budeme chtít mít soukromí. Máme si toho hodně co říct," pronesl Drake a odtáhnul mi židli a já veděla, že dnešní večer nemůže dopadnou dobře....

Raz budeš moja

24. května 2013 v 19:49

Obsah:

Elena sa nemôže vyrovnať so smrťou svojho otca. Jej zničený vzťah s matkou sa ešte viac rozdrví po presťahovaní sa do malého a nepekného mesta. Má pocit, že jej už nič nepomôže. Teda až kým nestretne svoju susedku Kristen a jej priateľa Edwarda. Očarená ich krásou si myslí, že sú dokonalou spoločnosťou až do doby, kým sa nestane ich osobnou prostitútkou. Jej záchrana však stojí až príliš moc. Ako sa dokáže vyrovnať so všetkým smútkom? Kto jej s tým pomôže? Alebo bude na to sama?



Spolu to zvládneme..!

24. května 2013 v 18:55



Prolog: Silné řetězy mi drtily zápěstí. Mříže staré konírny praskaly jedna po druhé jako struny zašlé kytary. Z mého hrdla vycházel křik, který způsobila bolest. Bolest, která projížděla mým tělem, nevynechala jediné místečko. Konečky prstů mi modraly od křečovitého svírání řetězů v dlaních, obličej červenal, jak jsem se snažila vší silou zatlačit, aby vše co mě drželo prasknulo a já mohla utéct. Mé tělo bylo ale proti, a pod bolestí, zkřivené nohy mě neunesly. Zřítila jsem se na podlahu jako list v podzimu. Bolest, ale nepřestávala. Právě naopak, byla horší. Obě zápěstí se otočilo o devadesát stupňů. Kotníky jako by se snažily dostat ven z úzkého prostoru obalené kůží. I přes tento velký masakr nikde nebyla krev. Z dásní mi vyrostly velké tesáky. Zakřičela jsem a prudké otevření očí způsobilo, že moje zorničky se točily jako na kolotoči. Pak to, ale přestalo. Po místnosti se už nerozléhal můj křik nýbrž jen těžké vydechování. Skončilo to. Trvat to jen o minutku déle mříže by prasknuly. Opuchlé zápěstí povolila a tak jsem vytáhla své zápěstí z řetazu. Oblékala jsem se do náhradního oblečení a vyšla ven. Nikde nikdo. Slunce zrovna vycházelo. Zatraceně. Prodlužuje se to, tentokrát to trvalo celou noc. Už jsme nebyla ve stínu, ale přímo v záři ostrého slunka. Podívala jsem se na prst. Zdobil mi ho krásný prsten s lazuli.

Kapitoly

Povídky

24. května 2013 v 18:45 Vícedílné





Název: Spolu to zvládneme..!
Autor: Peťaaa
Stav: Rozepsaná










Název: Druhá Šanca
Autor: Šmolko
Stav: Rozepsaná












Název: Stratená
Autor: Šmolko
Stav: Rozepsaná











Název: V zajatí
Autor: Šmolko
Stav: Rozepsaná













Název: Minulost
Autor: Peťaaa
Stav: Rozepsaná

Raz budeš moja - 6. kapitola

24. května 2013 v 17:35 | Šmolko
Kvôli slzám som nevidela ani na dva kroky. "Čo sa deje?" vyrušil ma Kristenin hlas. Prudko som zastala a pretrela si oči. "Musíme vypadnúť. Nikoho zastřelil!" hovorila som rozrušene. Kristen sa na mňa prekvapene pozrela. "Edward niekoho zastrelil!" hystericky som kričala a potiahla som Kristen za rukáv. "Musíme zmiznut! Videl ma!" snažila som sa nevšímať začudované pohľady ostatných návštevníkov centra. "Prosím ťa, ukľudni sa." zašepkala Kristen. Ako môže byť taká kľudná?! "Nechápeš, že ma videl? Čo keď teraz po nás pôjde?"
"Kto po nás pôjde?" ozval sa za mnou Edwardov hlas. Otočila som sa a inštinktívne som cúvla. "Nepřibližuj sa ku mne," zavrčala som. Edward sa rozosmial a drsne ma chytil za ruku. Prosebne som sa pozrela na Kristen, ale tá len kývla hlavou smerom k autu. "Pusti ma!" zaćala som sa mykať. Vedela som, že pomoci od Kristen sa nedočkám. Musela som si pomôcť sama. "Okamžite ma pusti!" snažila som sa mu skočiť na nohu, ale vždy uskočil. "Neboj sa. Vrátime ťa do nemocnice. Pomôžu ti. Ako vždy." povedala Kristen dosť hlasno na to, aby jej všetci moji potencionálni záchranci uverili, že som blázon. Edward len prikývol a prehodil si ma cez plece.
"Au!" zasyčala som, keď ma hodil na zadné sedadlo jeho dokonalého auta a skoro mi privrel hlavu do dverách. Už sa mi nezdalo tak užasné. Ani auto, ani on a už vôbec nie Kristen. Podľa pre mňa už známej vône som vedela, že sedí pri mne. "Pozri sa sem," prikázala mi. Len som zatvorila oči. Neurobím nič, čo mi prikážu. "Okamžite sa sem pozri!" potiahla ma za vlasy. Čo ma chce oskalpovať?! "Pusti ma!" zjačala som, ale docelila som len to, že ma silnejšie potiahla. Do očí mi znova vyhŕkli slzy. Musela som sa pozrieť na svietiaci mobil, inak by som určite bola do piatich minút plešatá. Kristen pustila pripravené video.
V tej sekunde sa všetko zmenilo na hororový film. Pozerala som sa na moju úplne nevinnú matku, ktorá skákala okolo šporáka a pohmnkávala si. Občas zo seba vidala falošný tón. Zrazu sa k nej zozadu priblížil Kristenin otec a omráčil ju. Zdesene som si rukou prikryla ústa. "Ak cheš, aby bola v poriadku, budeš robiť všetko, čo ti prikážeme. Je ti to jasné? Jedna chyba, jeden zlý krok a tvoja mamička neprežije už ani minútu." Zdesene som na ňu hľadela. "Prečo to robíte?" Hlas sa mi zlomil a rozplakala som sa. "Nerev!" zahriakol ma Edward, ale jeho slová mali práve opačný účinok. Ešte viac som sa rozplakala. Akoby to mohol taký podradný hajzel chápať?! Nenávidím ho! Nenávidím!
Zacítila som, ako mi začal horúci oheň spalovať líce. "Povedal, aby si nerevala! Ešte jeden zvuk z tvojich úst a vystrelím ti mozog!" vykríkla Kristen a ku hlave mi priložila zbraň.
Panebože. Oni ma zabijú! Snažila som sa ukľudniť. Nie kvôli mne, ale kvôli mame. Ako je možné, že som si nevšimla aký sú naši susedia nebezpeční? Prečo som bola kristen tak moc unesená, že som robila všetko, čo mi prikázala?! Prečo?!!

Raz budeš moja- 5. kapitola

22. května 2013 v 15:56 | Šmolko
V ušiach mi hlasno priadol motor toho dokonalého auta. Ak bolo niečo dokonalejšie ako Edward, určite to bolo toto. Priznávam, nikdy som netúžila po chalanovi. Vždy som chcela len čo najlepšie autá, čo najdokonalejšie motorky a hlavne, nesmejte sa, prekonať nadradenosť chlapov, s ktorou som sa čudujsasvete stále stretávala. A práve v tom som bola naozaj úspešná. Aj keď neviem či by sa dalo považovať za úspech ocitnúť sa vo vezení za napadnutie prezidenta. Len som ho opľula!
Trvalo mi dosť dlho, kým som si vybudovala v mojom milovanom mestečku rešpekt tých najväčších rozmerov. Vždy, keď sa niečo stalo, išlo sa za mnou. Akoby som zrazu mohla aj za stvorenie sveta. Nehovorím, že za väčšinu vecí som nebola aj zodpovedná. Bolo to len pre väčšie dobro. Mám pocit, že sme sa vlastne presťahovali kvôli mne. Po tej aférke s krádežou v našej jedinej drogérií na nás ľudia nepozerali moc milým pohľadom. Mali mi byť vďační! Brala som len výrobky testované na zvieratách. Dobre, uznávam, že to bola väčšina celkového tovaru, ale ja nemôžem za to, že kupujú len také sračky.
Potriasla som hlavou a zahnala ďalšie spomienky. Nerada som sa prehrabávala v mojej, podľa mami pochybnej, minulosti. "Tak a sme tu," auto zastavilo a ja som vyzrela von z okna. Nič zaujímavé. Obyčajný obchoďák. "Ideme na nákupy?" prekvapene som sa na ňu pozrela. Ona len nadšene prikývla a vyskočila z auta, akoby sme išli na jej vlastnú svadbu. "Super," zašomrala som s nechuťou v hlase. Nákupy. Ďalšia vec, ktorú neznášam. Zbytočné strácanie času. Zacítila som nieči pohľad. Zdvihla som hlavu a pozrela sa na pobaveného Edwarda. "Čo je?" vyskočila som na neho podráždene. Mali mi povedať, že ideme zabíjať čas nejakým zbytočným pobehovaním a ochkaním nad každým párom topánok. Stále naštvaná som išla za Kristen, ktorá už radostne cupkala po koberci. Len svojím šiestym zmyslom som prišla na to, že Edward za mnou nie je. "Kristen, čakaj!" rýchlo som ju dobehla, "Prečo Edward nejde?" Pozrela sa na mňa, akoby som sa jej opýtala, prečo kravy lietajú a vystrela ku mne ruku. V tom momente som mala pocit, že ma vezme na psychiatriu. Našťastie sa táto neplánovaná akcia neuskutočnila a Kristen znova spustila ruku. "Eddie si musí vybaviť niečo iné," usmiala sa.
"Čo iné?"
"Nemáš moc otázok?" odvrkla nepríjemne a vbehla do prvého obchodu. Niečo iné? Čo by si tak mohol vybavovať?
Keď som mala istotu, že Kristen je dostatočne zanedbaná vyberaním tých správnych topánok a svoje okolie vôbec nevníma, vybehla som von. Stále bol opretý o auto? Čo som si myslela? Že uletí alebo zdrhne? Potichu som sa zachichotala, ale úsmev mi hneď zmizol. Ku Edwardovi pribehol malý chlapík. Snažil sa vyzerať strašidelne, ale mne prišiel celkom smiešny. Určite by som sa smiala, keby necítim vážnosť situácie. Prižmúrila som oči, aby som lepšie videla dvojicu. To som sa naučila od ocka. Pracoval ako súkromný detektív. Častokrát som ho pozorovala pri práci a snažila sa čo najviac naučiť. Klamala by som, keby tvrdím, že sa na mňa nič neprilepilo.
Oči mi padli na hnedý balíček, ktorý podával Edward tomu smiešne vyzerajúcemu malému chlapíkovi. Len som sa uškrnula. Ako v naozajstnej kriminálke. Nič zaujímavé. Ak je Edward rovnaký ako Kristen, predáva alebo kupuje drogy. Bože, ako moc som sa vtedy mýlila. Našťastie bol môj cieľ pozorovania natoľko ohľaduplný a rýchlo ma vyviedol z omylu. Edward chytil kufrík a otvoril ho. Trochu viac som sa nahla a od šoku som zmeravela. V ruke zvieral pištol a mieril ňou na svojho predávajúceho. V ušiach mi zahučal výstrel. Preboha! On ho zastrelil! Edward niekoho zastrelil! Jeho oči padli na mňa. Až teraz som si uvedomila, že zdesene kričím. Nohy sa mi automaticky pohli a rozbehla som sa preč.

Spolu to zvládneme..! 2. kapitola

20. května 2013 v 19:58 | Peťaaa |  Spolu to zvládneme..!

2. kapitola

,,Ani jsem se nepředstavil. Jsem Drake Collin."
,,Známe se?"
,,Ty neznáš mě, já znám tebe."
,,Přestaň s těmihle slovosledy! A pusť mě!" projížděl mnou vztek. Co si to vůbec dovoluje?
,,Až se mi představíš krasavice."
,,Říkal si, že mě znáš!" Jeho ruka mi sjela po tváři. Říká se tomu pohlazení. Mlčel. Věděla jsem, že bude mlčet tak dlouho dokud mu jméno neřeknu.
,,Arwen. Arwen Molissová."
,,Těší mě." Povolil své sevření a já ucítila jak se mi do rukou vrací krev a proudí postupně do prstů. Vymrštila jsem se do stoje. Otřepala nohavice a podívala se na Drake, který se v klidu rozvaloval v ovsi. Jako bychom tu měli nějaké rande, usmíval se na mě jako neviňátko a rukou naznačoval ať si lehnu znova k němu. Ohrnula jsme nos a šla polní cestou domů.
,,Kam ten spěch? Bavíme se ne?" smál se za mnou.
,,Ty se bavíš! Já se nudím a chci jít domů. Mám za sebou rušnou noc!"
,,Ano jsem si toho vědom. Přeměňování hybrida není nic příjemného." Zastavila jsem se a otočila. Smál se. Věděl, že mě dostal. On ví o mě já nevím o něm. Co je tohle za člověka? Teda pokud to je člověk.
,,Uděláme to tahle. Já půjdu domů a ty se zase vytratíš. Potom už se nikdy neuvidíme." Usmála jsem se a šla dále svou cestou. K mému překvapení zamnou nešel ani nedělal nějaké triky. Dokonce nic nenamítal. V klidu jsem došla domů. Otec nebyl doma a máma taky ne. Asi si někde vyšli na obeď- A heleďme se na ledničce je vzkaz: ,,Jdeme s tátou na procházku a na oběd. Nic neproveď!" Mé kroky mířily do sprchy. Studené kapky padající z hlaveně sprchy bylo to co moje tělo potřebovalo. Dvakrát jsem otočila hlavou ve směru hodinových ručiček a udělala si masáž. Osprchované tělo jsem položila do postele.
,,Ááá!" zařvala jsem, když jsem si lehla na usmívající se tvář.
,,Snad sis nemyslela, že se tak rychle vzdám."
,,Co chceš?" zeptala jsme se otráveně a následovalo přetočení očí.
,,Oběď s tebou? Zvu tě."
,,Jaký je s tebe najednou gentlamen."
,,Nevíš toho o mě ještě hodně," řekl a z mé postele se přemístil k oknu. Pozoroval strom před mými okny. Musel ho uchvátit, jelikož se na něj díval dost dlouho.
,,Nevím jestli to ,,hodně" chci vědět," prolomila jsem ticho.
,,Jeden oběd," Poprosil. Nebyl to ten Drake, který mě skolil v lese. Tohle byla jeho jiná část. Tvářil se sklesle a vypadl jako že mu na tom co mu odpovím opravdu záleží. Je to jenom maska! Chce mě vytáhnout a tak změnil strunu, potom jí zase sundá. V tom jsem si ale uvědomila jednu zásadní věc. Věta kterou jsem předtím řekla nebyla pravdivá. Myslím, že se o Draku Collinovi chci o něco dozvědět víc než vím, a že toho vím opravdu málo!


The vampire diaries 5. séria- prvá kapitola

19. května 2013 v 22:31 | Šmolko
"Nie!" vykríkol Stefan a ponoril sa pod vodnú hladinu. Tento jediný výkrik ho obral o zvyšný kyslík. Teraz sa jeho pľúca zapĺňali vodou a on nebol schopný zabrániť tomu. Bezúspešne sa snažil dostať zo svojej oceľovej truhly, ktorá ho ťahala na dno hlbokého jazera. Vedel, že je koniec. Že bude umierať stále dokola, až sa nepreberie. Vôbec nebol pripravený na ten nezastaviteľný pocit hladu, keď mu zo žíl zmizne všetka krv. Pred očami sa mu premietali posledné minúty. Spomienky na Silasa ho však len viac rozrušili. Prečo práve on?! Jeho myseľ zaplavili iné obrazy. Živé žiarivé oči. Biela pleť. Jemne ružové pery, ktoré by tak rád pobozkal. Jeho Elena. Jeho? Damonova. Stefanove myšlienky sa sústredili len na jednu spomienku. "Milujem ťa, Damon!" Kedysi to Elena hovorila jemu. Kedysi. Stefan si uvedomil, že už dávno to nie je jeho nevinná Elena. Teraz horela plameňom nesmrteľnosti a on nevedel, ako si s ním poradiť. "Budeš mať dosť času na rozmýšľanie." ozval sa mu v hlave posmešný hlas. Dosť čoho? Času? Stefan sa musel zasmiať. Áno, bude tu trčať možno aj celé storočia. Ak bude mať šťastie, tak navždy. Už nikdy nestretne nadpozemsky krásnu Elenu. Len pomyslenie na to, že by ju nikdy nemal uzrieť ani počuť jej stále takmer detský hlas mu však trhal srdce.

Silas sa ešte chvíľu pozeral na klesajúci trezor. Pedantne si očistil rukáv na čiernej koženej bunde a nasadol do auta. "Konečne vo svojej koži." zatiahol spokojne pred tvárou vystrel svoje štíhle prsty. V ušiach mu pokojne priadol motor. S láskou pohladil palubnú dosku a pozrel sa do spätného zrkadla. Pozrela sa na neho tvár Stefana Salvatoreho. Mykol sa, no potom sa mu z úst vydral hurónsky smiech. Už zabudol ako vyzerala jeho pravá tvár. Zabudol na svoje ostré obrysy a profil akoby vyrezaný z rímskej mince. V zelených očiach sa odzrkadľovalo zlo, ktoré tak moc miloval a plodil.
Z myšlienok ho vytrhlo až zvonenie mobilu ležiace ho na sedadle pre spolujazdca. Len čo zdvihol, ozval sa Damonov hlas: "Zbavil si sa Silasa?"
"Silasa? Och, áno. Klesol rýchlo," uškrnul sa. "Neboj sa bratček, máme po broblémoch."
"Nie tak celkom."
"Ako to myslíš? Čo sa stalo?"
"Z Katherine je človek."
Silas rozdrvil mobil a hodil ho na zem. Z Katherine je človek. Človek. Z upíra. "Môj liek!" vykríkol naštvane a dupol na plyn. Auto vletelo späť do Mystic Falls.

Spolu to zvládneme..! 1. kapitola

19. května 2013 v 21:38 | Peťaaa |  Spolu to zvládneme..!



1. Kapitola

Tak to jsem já. Hybrid jménem Arwen Molissová. Můj otec je hybrid a máma vlkodlak. Jinak jsme naprosto ,,normální rodinka". Táta své přeměňování už vychytal zatímco já musím stále za úplňku utíkat na opuštěné místo a procházet neskutečnými muky. Za půl roku by to prý mělo přestat a já se budu přeměňovat jenom, když budu chtít. Musí se to vyzkoušet jestli to zvládnu a zatím na to nikdo neměl odvahu. Máma to má horší jako obyčejný vlkodlak se každý úplněk mění, vždy se pak kvůli tomu na týden někam vytratí. Dlaní jsem hladila vršky ovse, která na poli rostla. Po zádech mi přejel mráz. Vítr? Pole je klidné, nemohl to být vítr. Zase! A zase!
,,Halo?" racionální řešení. Nic. Komunikovat to semnou asi nebude. Přidala jsem do kroku. I vítr ,,nevítr" se zrychlil. Zatraceně.
,,Kdo jsi?" jestli si tady povídám s obyčejným větrem, tak si o sobě budu myslet, že jsem cvok.
,,Nepřítel," dostalo se mi odpovědi.
,,Můj?"
,,Tvůj, Jejich.. Všech." Shrnul. Stále jsem nikoho neviděla. Na stromě nic, na poli nic na nebi nic. Prostě všude bylo pusto. Vítr tu, ale stále byl.
,,Baf!" vyhuklo mi za ramenem. Otočila jsem se jako vrtule helikoptéry a srazila muže k zemi. Teda myslím, že to byl muž přes rozmazanou krajinu, jenž způsobila otočka se mi vidělo těžce. Bylo mi to, ale k ničemu. Ocitla jsem se na zádech s rukama pěvně přichycenýma k zemi.
,,Pusť mě!" kroutila jsem se, vrtěla kopala, bylo to k ničemu. Muž je příliš silný. Nepohnul se ani o píď ani nepovolil své sevření. Přestala jsem. Moje hlava se zvedla vzhůru, aby si dotyčného prohlédla. Běloch, černé havraní vlasy kožená bunda, kalhoty černé, nesmírně okouzlující oči. Přistihla jsem se právě jak slintám nad cizím mužem? Nahromaděné sliny v puse jsem mu plivla do tváře. Zvedl pravou ruku a otřel si obličej. Proč je tak silný? Proč se nevysvobodím ani když mě drží jenom jednou rukou?
,,Ani jsem se nepředstavil. Jsem Drake Collin."